Prosba k Nebi.

Bohuslav Tablic

Prosba k Nebi.
Srdce prázdné nepravosti, Ješto oka nekalí, Z něhož plynou krásné ctnostictnosti, Kteréž tváři nepálí, Nejen čistou láskou hoří K milé vlasti rodině, Než se hořkým smutkem moří, Když jest bída v cyzyně, 73 Nad neštěstím vlasti pláče, Jako nad svou neřestí, Nad štěstím pak jejím skáče, Plésá z dobré pověsti. Kvílí nad nešlechetností, Radostí se rozplývá, Když se rozmáhají ctnosti, Mdloby láskou přikrývá. Veškerému světu přeje, Jakžkoli jest veliký, Radost v srdce nuzných leje, Miluje rod všeliký. Takového srdce, Nebe, Rač mi prosým popříti, Bych y bližní, ne jen sebe, Mohl tudy spasyti.