Památka zesnulých.

Bohuslav Tablic

Památka zesnulých. podléPodlé Krámera.
Kdo s svou hřivnou věrně těžil, Světu prospěšným se stal, Jenom pro sebe sám nežil, Svět se zblažit snažoval, Toho památka buď věčná, Potomstva pak láska vděčná Navštiv jeho tmavý hrob, Ctnými slzami ho skrop. Každý žehnej jménu jeho, Na bezbožných hana stůj, Každý příkladu važ ctného, Horlivě ho následuj, Jeho blesk svěť libě, jasně, Jako večerní zář krásně 121 Svítí, prv než zhasne den, Noc zem ukolíbá v sen. Tak se na svět život ctného S požehnáním vracuje, Sýmě ctnostných skutků jeho Hojnou žeň nám daruje; Bůh ten soudce všechněch světů Mzdu mu v posledním dá létu, Jenž ctnost míní zjeviti, Mdloby lásku přikryti. Takových mdlob muže ctného,ctného Nerozsuzuj všetečně, Zdali krehkostkřehkost smrtedlného Nedrží se bezděčně? Jeho ne vždy čisté cýle Pláštěm lásky zastřiž míle, Kdo se těší dobrému, Snadno promine je mu. Chvalte z toho lásku boží, Že smrt jeho žalostná K dobrému v nás chuti množí, Budí hnutí milostná, Chvalte Pána s skroušeností, Že ho po cestě vedl ctnosti, Pomohl unavenému K hrobu přijít tichému. 122 A tak ctětež, bratří milí, Muže, jenž již mrtev jest, Y vám při poslední chvíli Potomstvo vzdá toutéž čest, Vaše jméno zachovati, Vaše ctnosti schvalovati, Z vás sy dobrý příklad brát Svět se bude snažovat. Skonáteli –, slzou vděčnou Skropí hrob váš studený, Bůh mu zaplať slávou věčnou, Řekne, život blažený Rač mu Nebe darovati, Nám dejž šťastně dokonati, Čest a nesmrtedlnost VšemVšem, jenž libují sy ctnost!