Prosba k Bohu

Bohuslav Tablic

Prosba k Bohu podlé Zacharye.
Všemohoucý, ty sy trůn svůj Na nebesých vystavil, Ach! slyš mne, ač mdlý jsem tvor tvůj, Prach –, jejž předc sy oslavil. Prach jsem – prach ten povýšiti Míníš jednou k andělům, Smrti udolím mám jíti K nebes obyvatelům. Co jest člověk? nehodný jen Nahý, bídný země man, K svobodě ho v poslední den Vzbudí všemohoucý Pán! Z pouhé dobrotivosti své Rozumems mne ozdobil, By mne jasný známosti tvé Blesk víc tobě zpodobil. Uč mne, Pane, štěstí mého Pravou poznat povahu, Srdce mé y žádost jeho Moudře bráti na váhu, Abych nebes blaženosti Více vážil, nežli hřích, 108 Posylň mne, bych v ohavnosti Měl zlost, vědomý cest tvých. Dejž mi srdce lítostivé K bližním nouzy trpícým, K snášení křivd trpělivétrpělivé, Přejné y mně škodícým. V štěstí rač mi dáti bážeňbázeň, V neštěstí pak zmužilost, Poddávám se pod tvou kázeň, Dejž mi v ní jen trpělivosttrpělivost. Pomáhej mi pilnou pracý Poctivě se živiti, Naučiž mne z zemské štacý Šťastně, tiše odjíti. O tyty, před nimž uklánějí Andělů se kůrové, Svatých se všech hvězd ti znějí Věčné chvály zpěvové. Koleno mé též se kloní Před tebou, prach poctils,poctils můjmůj, Blaze mi – jsem duch, jak oni, Chválit smí tě obraz tvůj. 109