Na smrt Michala Instytorysa Mošovského.

Na smrt Michala Instytorysa Mošovského.
Smutnou píseň zavzniž, loutno milá, Vlasti! oblec roucho smutkové, Obledla tvář otce ušlechtilá, Skonal! plačte synové! Ach! on s přehlubokou učeností Překrásnou ctnost stále spojoval, Plný lásky k Bohu, důvěřnosti, V němž se stále radoval. Věrný sluha Krysta vůdce svého, Jeho cti a slávy hledal jen, Chodil po šlepějích svatých jeho, Každičký mu sloužil den. Milý, drahý přítel človečenství, Láskou obsahoval celý svět, Poznav velku cenu náboženství, Čtyřidcet je hlásyl let. 84 Svítil lidu světlem pravdy jasným Zaháněje bludů mrákoty, Stkvěl se míle živobytím krásným, Pilen mravů čistoty. Květu školy, cýrkve žádostivý Štědře jměním obě fedrovalfedroval, a) Pilných žáků přítel dobrotivý, Nuzné oděl, přechovalpřechoval. Věrná manželka ho neplakala, Ani upřímný plod života, Z drahého nám muže pozůstala Moudrost jen a dobrota. ——— a) Pěkné o tom svědectví y kšaft tohoto výborného muže vydává. Snad milou vlastencům svým věc učiním, jestli zde k věčné jeho památce poznamenám, jaková ustanovení kšaftem svým učinil, a co komu v něm odkázal, totiž: 1) Cýrkvi Prešporské uhersko-slovenské, které již před tím několik let před smrtí osm tisýc zlatých pod tou výminkou daroval, aby její kazatel, jako řádný Professor, při tamějším gymnazyum učil, nyní přidal 4000, zl.zl., spolu tedy 12,000. zl. 2) Prešpurskému ev. alumneum 2000 3) Chudým alumnistům na šaty 2000 85 Ach! on věk svůj užitečný světu V tiché, pracné trávil samotě, Až y přišel k poslednímu létu V milé živý prostotě. Teď, hle! ostrá bledé smrti kosa Přesekla běh jeho tichých let, Ztratil nám se, jako ranní rosa, Zvadnul, jako krásný květ. Rcete vy, jenž ste ho slýchávali Cestám božím učícýho Vás, Zdali duše vaše neplésaly, Když zněl jeho svatý hlas. Rcete, s jakou vroucý horlivostí Zlé z sna bezpečnosti vzbuzoval, Bludné napravoval s upřímností, Ctnostné v dobrém stvrzoval. ——— 4) Slavnému ev. Prešporskému konventu 2000 5) Na městský špitál 2000 6) K placení z uroku hospody knihovny své, konventu darované 1000 7) Stražcy tetéž knihovny uroky z 1000 8) K rozmnožení též knihovny 1000 9) K odměně pilnosti žáků uroky z 1000 10) Pro žebráky v Prešpurku 1400 K nimž přidána fundacý Pana Valentina Vereše 500 zl.zl., což spolu 1900 zl. učiní. 86 Rcete, kterak šíře známost čistou Oslepenou trestal pověru, Ukazoval k nebi cestou jistou, Hanil, bořil nevěru. Vypravůjte jeho svaté činy Pozdným vnukům srdcem převděčným, Prostež té, jenž ho kryje, hliny Pláčem lásky srdečným. Rcete školy, jak se radovaly Múzy, když je naštívením ctil, Jeho moudré řeči pronikaly Vnitřek srdce, kostí, žil. Pověz, jak Ti milý vzáctný býval Instytorys, světe učený, Jak ho krajan, cyzozemec ctíval, Byl muž od všech vážený! ——— 11) Chudým na řemeslo odcházejícým učňům zl. 1000 12) Zprávcy těchto fundacý 1000 13) Exekutorům tohoto kšaftu 400 14) Kuchařce své, mimo 100 zl. hned se jí vyplatiti majícých, ročně 30 zl. 600 15) Modranskému alumneum 300 16) K spořádání konzystoře, jestli akta sněmu Pešťanského potvrzena budou 200 17) Na protokola též konzystoře 400 87 Rcete, kterak spisy učenými Obraňoval říši Krystovu, Cýrkev vzdělal zpěvy líbeznými, Šířil slávu otcovu. Tvrdí osudové! ach! proč odnímáte Muže cýrkvi, obcy vděčného? Jakové nám nahražení dáte Osyralým za něho? Kdo tak horlivě již vystříhati Bude školskou mládež, jako on? Kdo to smutným Prešporčanům vrátí, Čehož strátu hlásý zvon? Kdo tak bude nad Syonem bdíti, Kdo tak moudře cýrkev zastávat, Kdo tak věrně Spasytele ctíti, Kdo nám rady podávat? ——— 18) Společnosti Slovenské 100 zlzl. 19) Svému vlastnímu bratru Ladislavovi v Polště se zdržujícýmu 100 20) Důstojnému Panu Sup. Krudimu 100 21) Třem sl. bož. kazatelům Prešporským, každému 50. zl. 150 22) Osmi školy Prešporské učitelůmučitelům, každému 25 zl. 200 23) Čtyřem děvčat ev. učitelům, každému 12 zl. 30 kr. 50 zl. 88 Než ach! přestaň smutné srdce lkáti, Přej mu odpočinku milého, Musyl, by mohl k větší slávě vstáti, Do hrobu jít tmavého. Ale nezůstane věčně v hrobě, Skončí se mu tvrdý smrti sen, Vrátí nám se v přeradostné době, Krašší mu zas svitne den. V nebi, kdež se rány smutných hojí, Kde ctné láska boží oblaží, Tam se všecky svaté duše spojí, Tam se Bohu ukáží. ——— 24) Mikuláši Marečkovi Sv. Martinskému měštěnímu 50 zl. 25) Gabryelovi Instytorysovi, měštěnínu a knihaři Pešťánskému 50 26) Barbaře Šándorce a Zuzaně Dědinských, rozeným Instytorysovým, dcerám Jana Instytorysa svého strejce, po 50 zl. 100 27) Na nemocné žáky 100 28) Kostelníkovi při uhersk. chrámě 5 29) Žákovi (z Čech rodilému)rodilému), jenž nyní u P. Instytorysa bytem byl, zcela nové šaty. 30) Z prodaných jeho věcý utrženo 797 31) Knihy v desýti policých (kasnách) větším dílem ve dva řády kladených. Jejich poznamenání naplňuje 32 archů. 89 Tam, tam shlédáme se v nové slávě S milým naším Instytorysem, Poznáme tam cýle boží právě, Kteréž kryje nízká zem. Postavte mu štědří Prešporčané, b) Sloup cti, sáhajícý k věčnosti, Při němž dobrý krajan pozastane, Probudí se k vděčnosti. Na něj napištež: “tu„tu lidský přítel Leží, sluha Krystův pokorný, Pravdy, ctnosti,ctnosti ustavičný ctitel, Mudřec, křesťan výborný. ——— b) Prešporští Evanjelícy od rr. 1606, v němž Vídeňský pokoj jest učiněn, pořád své služby božské, ačkoli z počátku v soukromních (pryvátných) měštěnínům náležejícých domích, konali. Poněvadž pak od nejstarších časů v tomto městě Uhři, Slovácy y Němcy bydleli, ve všech těchto třech jazycých y služby božské od počátku se vykonávaly. Němcy a Uhři vždy společného kazatele, a zvláštní důmdům, od cýrkve německé rozdílný, k svým schůzkám měli zpořádaný. Sloužili této Uhersko-Slovenské Prešpurské cýrkvi následujícý kazatelé: 1) Mikuláš Mařík od r. 1612 až do 1618. 90 Mrtev, ale v spisých, skutcých živý, Otec syrotků, vdov podpora, Nadatel škol, chrámů dobrotivý, Utištěných obora.„obora.“ Spětež tiše drahé jeho kosti, Bděte u nich strážní duchové, Vneste duši jeho do radosti Svatí nebes sluhové.