Děkování a prosba k Bohu za přátely.

Děkování a prosba k Bohu za přátely. podléPodlé Niemayera.
Každý Křesťan nechať zpívá! Zvučtež díky převděčné, Tomu, jenž se na prach dívá, Slyší hlasy srdečné, Nemámli ho oslavovat, Toho, jenž mi z milosti Od mé první mladosti Ráčil štědrost prokazovat? Všeho, co jsem, a co mámmám, On jest štědrý původ sám. Jakováby radost byla, Jížby přítel neužil, V žalostby se proměnila, Kdybych v samotnosti žil, Jako na pouštibych bloudil, V kládbu zemi oddaný, Od žádného neznaný, Bez přítelebych se troudil, Veseleji, zpěve můj Zniž, vy bratří, spojte svůj. 114 Díka tobě z duše celécelé, Že sem v lůnu rodiny Mnohé dožil převeselé Zemských let svých hodiny, Díka za všecku tu radost, Jíž sem požil z lásky těch, Jenžto nejvěrnější všech Semnou strávili svou mladost, Ruka tvá mne spojila S nimi, svazek stužila. Díka, žes mi mnohého dal Na mé cestě přítele, By mne v ctnosti posyloval, Kdyžbych kráčel nesměle, Jenžby radost semnou dělil, Již mu ruka daruje Tvá, když kříž mne sužuje, Jenžtoby mne obveselil, Mne, když padám, pozdvíhal, K předu semnou pospíchal. Tobě obětuji radost, Jenž mi z srdce přítele Plyne, zhřívá duše žádost, Jako slunce vesele; V milé přátel společnosti Cestu zemskou dokonám, 115 Jenž mne k tobě vedevede, znám, Pozdvíhnu se k vysokosti, Potom dojdu u trůnu Tvého přátel korunu. Všem, jenž blíž neb v vzdálenosti Milují mne srdečně, Požehnej sám z vysokosti, Ach! ty žehnáš převděčně; Nerač, Pane, oslyšeti Jejich prosby, žádosti, Jež ti budu v tichosti, Snad y za mne přednášeti, Y když tajně vzdychají, Nechť tvou pomoc poznají. Když pak po vší zemské strasti,strasti S nimi předc se rozloučím, Uveď do ctných přátel vlasti Duše, kteréť poroučím, Po nynějším utrpení,utrpení Dejž se nám tam shledat zas, Kdežto nezní pláče hlas, Kde víc není rozloučení, Bohu vždy se vzdává čest, Přátelství pak věčné jest. 116