Včely a jejich matka.

Včely a jejich matka. Bájka.
Impia sub dulci melle veneas latent. Ovid.
Po předlouhé zymě, když se zklouzly sněhysněhy, Skopnatěly stráně, břehy, Opatrný včelař krmil slabé včely, Pozdné roje hladem mřely – Nalív do nádoby medu čistoučkého, Do oule jim vložil s opatrností. Milá matička hned povolala hostí,hostí K požívání pokrmu sladičkého, K nímžto, když je shromáždila, V tento rozum promluvila: „Jezte dítky s pozorností, „NevstupujteNevstupujte s všetečností,všetečností „DoDo prostředku, skrovně s kraje lížte, 41 „AnižAniž stredu hlubiny se zbližte, „VšetečněVšetečně jenž do prostředku kročí, „ZalepíZalepí sy nohy, křídla, oči, „MedemMedem umáchaná cele „PostelPostel sobě k smrti zstele“zstele.“ ReklaŘekla. A v tom hladovitou chasu Pustí k polednímu kvasu. Honem každá běží k stolu, Hodovati mají spolu. Opatrné u kraje se zastavují, Z květin připravenou šťávu Mírně pijí, těla posylují, Pamětliví na mateřské řeči, Prostředku se střehou pilnou péčí; Všetečné v něj směle zabíhají, Plnou hubou sladkou stravu Výše míry políkají, Zvučí, křídly potřásají. Nasycené onyno hned k máti,máti S radostí se navracují, Tyto pozdějc k ní se chtějíc bráti, Nožičky mdlé z medu vytahují, Vždy však víc se v hloubi pohřižují, Křídla, nohy, oči zamazavše, Posléz sebou hýbat ustávají, Malé tílko cele umáchavše, V sladkém bahně umírají. 42 Rozkoše též bahno takové jsou, Hody, tance, hry a freje, Z nichž se sladkost v srdce leje, Tisýcové med ten dychtivě ssou. Přečasto však v šťávě medu Podává jim rozkoš jedu. Blaze těm, kdož s kraje s opatrností,opatrností Libostí těch okušují; Nešťastní, kdož v hlubokosti Rozkoší se pohřižují. Tisýc děvčat v skočném tancy,tancy Veněc ctnosti utratilo, Tisýc žráčů v vraždném šancy,šancy Zdraví, život posadilo, Tisýc Pánů velký statek,statek Hrami přišel v stráty zmatek. Nesčislné chlipnost, freje, Z níchž se nemoc v tělo leje, Připravily o zdraví, čest. Jenom skrovně požívati toho, Z jehož mnoha plyne zhouby mnoho, Rada pravé moudrosti jest.