Bože, jenž sám od věčnosti
Nejslavněji kraluješ,
V jasném světle na výsosti
Trůn máš, všecko zpravuješ,
Vyslyš písní nábožných hlas
V nastalý nám radostný čas,
Zahřej naše vnitřnosti
Ohněm božské milosti.
Ty se v jasném sluncy třpýtíš
Každodenně přejasně,
V měsýčku nám v nocy svítíš,
Dělíš světla překrásně,
V hvězdách stkvěješ nám se míle,
Kveteš v kvítí jarní chvíle,
Libou vůni vydáváš,
Vždycky s námi zůstáváš.
Ty, jenž v nepamětná léta
Člověka sy postavil
Na divadlo velké světa,
Duší sy ho oslavil;
Jaks ty řekl: Buď! hned vše bylo,
Člověk, červ y ptactvo žilo,
Na nebi pak duchové
Stáliť k službám sluhové,
Ty sy lidské pokolení
Po vší zemi rozložil,
Když chceš, kazýš v okamžení
Národ, jejž sy rozmnožil;
Jako vítr házý prstí,
Tak ty lidmi, máš je v hrsti,
Musý se, co ty chceš, stát,
Ach! kdož se tě nemá bát.
Pošlým z chaterného stavu
Jasnou slávu daruješ,
Korunuješ jejich hlavu,
Když ctnost jejich spatřuješ,
Štěstí bohabojným tvoříš,
Nešlechetné hubíš, moříš,
Oko tvé když pokyne,
Království hned pomine,
Ty sy setřel Balsazaře
S tváři země jednu noc,
Nedočekal ranní záře!
Ach! tvá jest to, Bože, moc,
Sedechyáše pak zlého
Svrhls s trůnu dustojného,
Dav mu vyloupiti zrak,
Hle! tak světlo měníš v mrak.
Davida pak chudičkého
Izraelis představil,
Šalomouna vznešeného
Mnohem víces oslavil;
Pověst jeho v prudkém letu
Rozhlásyla všemu světu
Jeho moudrost, jmění, moc,
Až tam, kdež jest věčná noc.
Po dnes, Bože, korunuješ
Slávou ctnostné mocnáře,
Vítězstvím je ozdobuješ,
Z králů činíš cýsaře;
Nízkých na trůn pozdvíhuješ,
Jasnou slávou osloňuješ,
Rozděluješ koruny,
Sázyš krále na trůny.
Aj! hle Františkovi zase
Nový trůn sy postavil,
Milý Ti byl v každém čase,
Ach! jak sy ho oslavil!
Na vznešenou hlavu jeho
Cýsařství sy Rakouského
Vstavil novou korunu,
Sedí Dědic na trůnu.
Rakouský se radůjž světe
Z dědičného cýsařství!
Františkova sláva květe,
Šíří se mu mocnářství;
Stkví se jasně korunami,
Vládne mocně krajinami,
Ty to činíš, Bože, sám,
Pod Františkem blaze nám.
Kdož nám nyní může škodit,
Když Bůh nás tak miluje?
Když on lid svůj ráčí vodit,
Kdo nám štěstí stavuje?
Před ním hynou nepřátelé,
Slovem poráží je cele,
Pohlednutím umoří
Obry, světy poboří.
Přijmiž obět mysli vděčné
Od nás, Pane důstojný!
Zvučte chvály boží věčné
Z naších ust v čas pokojný
Za milost nám prokázanou,
Za korunu novou danou
Františkovi cýsaři,
Laskavému mocnáři.
Pane, rač mu darovati
Zdraví žádostivého,
By mohl dlouho panovati
K štěstí lidu věrného;
Zdržůj celý Rakouský dům,
Dokavadž svět nepadne v rum,
Zvelebůjž jej vysoce,
By se rozstkvěl široce.
Připusť, připusť naše hlasy
Před trůn velebnosti své,
Obradůjž nás v tyto časy,
Pane, všecko jestiť Tvé;
Hospodine! naše sýlo!
Učiň šťastné každé dílo
Rakouského cýsaře,
Dědičného mocnáře.