Tebe všemohoucý králi,
Který všecko zdržuješ,
Miliony světů chválí,
Ty je moudře zpravuješ,
Tebe slaví zem y moře,
Tebe každý strom ctí v hoře,
Smrt y život, den y noc
Velikou tvou hlásý moc.
Ještě víc tě zvelebuje
Člověk, hlavní dílo tvé,
Jenž zde pánem země sluje,
V nebi najde štěstí své,
Ducha jeho dary krásné
Převyšují slunce jasné,
Na široké zemi nic
Není, než on, slavné víc.
Věcy podstatu on stíhá,
Celé tvorstvo prohlédá,
K knize boží směle číhá,
Čta, cest božích ohlédá,
Dělí, spojuje a mění
Formu, věc též, kterou cení,
Nalézá a zlepšuje
Kunštem, co mu chybuje.
Zemský život nezmezuje
Jeho k dokonalosti
Běhu, vždy výš vyletuje
K nebi se vší vážností.
Jak strom u tekuté řeky
Po všecky duch růst má věky,
Ve všeliké známosti,
Z zvláštní boží milosti.
Rcete, lidé, kdo vás řídí
Na té cestě vysoké,
Kdo vám jeví, když je vidí,
Bludů cesty široké,
Kdo vás světlem osvěcuje
Umění, kdo potěšuje,
Kdo dá mysli pokoje,
Kdo ji strojí do boje.
Kdo boj vede s nepravostí,
Na trůně kdo tresce hřích,
Přátely mdlé sylí ctností,
Když z nich strojí zlostní smích?
V pravdy chrám kdo směle jede,
Národy k ní celé vede,
Pravdu, ctnost kdo v krajině
Šíří v městě, dědině?
Vizte, tam hle v poutech sedí,
Tu se hladem sužuje,
Prchá – retovat se hledí,
Tam se kladbou morduje;
Polityka, jenž tu klame,
Křídla ducha jeho láme,
Závist, blud ho otáčí,
Odolati nestačí.
Mzda tvá nevděk jest a hana
Važný, lidský příteli,
Ještos od života rána
Držel s pravdy ctiteli,
V poledni se neraduješ,
Vděčně jí ho obětuješ,
Až jsa pravdou osloněn,
Duch tvůj k nebi letí jen.
Málo to tě zarmucuje,
Nechceš zysku mrzkého,
Víc, než zlato odměňuje
Svědomí mzda čistého.
Totě nadevšecko zboží,
Když se bližních štěstí množí,
Jakáť plnost radosti,
Stírat slzy žalosti.
Teď již hledíš s usmíváním
Na velikých nádhernost,
Nechceš, přenásledováním
By Bůh trestal nevěrnost,
Živ jsy nad ně povýšený,
V světě duchův oslavený,
Lepší dary zvěstuje
Než rek, který morduje.
Při mdlém blesku lampy v nocy
Psávals neznám, v samotě;
Žádná rozumu se mocy
Nemůž vrovnat v pravotě,
Kdyžs ty v moudrých, krotkých slovích
K srdcy mluvil, v opravdových,
Po světě tisk zvěstoval,
Cos ty moudře spisoval.
Než těm běda, jenž ctnost cení,
Jenž moc ducha zlehčují,
K hanbě svého pokolení
Za zysk bludy spisují,
Nevinu ctnou kazý jedem,
Vábí k hříchům řeči medem,
Kteří strojí z pravdy smích,
Tropí rozbroj, množí hřích.