Znětež Stvořitele chvály!
Ať se lidská srdce hnou,
Tam, kde smutné pouště stály,
Paláce se k nebi pnou.
Aj! zde stojí nový chrám,
On – on – daroval jej nám.
Bože! veliký tvůj chrám, svět
Důstojnost tvou zvěstuje,
Anjel, člověk, pták, červ y květ
V chrámě tom tě schvaluje,
Tebe ctí v něm hvězda jasná,
Tebe slaví duha krásná,
Velikost tvou hlásý hrom,
Lásku jeví květlý strom.
Tvé jsme y my zvláštní dílo
Mocy, lásky, moudrosti,
Předivnou Ty, věčná sýlo,
Ozdobils nás schopností.
Ruce, jazyk, oči, uši
Ohlašují naší duši,
Žes Ty veliký Bůh sám,
Člověk Tvůj jest živý chrám.
Ty v něm myslíš, Ty vněj seješ
Sýmě velkých myšlení,
Ty v něm duchem svatým věješ,
Budíš svatá cýtění,
Křísýš mrtvé náklonnosti,
Naplňuješ horlivostí
Srdce k ctnosti studené,
Hojíš smutkem raněné.
Jakou Tobě, Pane, vzdáme
Za to chválu, jakou čest?
K mdlobě své se vděčně známe,
Bez Tebe co člověk jest?
Jen Tvá věčná moc ho sylí,
Bez Tebe se k pádu chýlí
Rek –, jakž kyneš okem svým,
Mizý, jako mha a dým.
Naše vděčnost posvěcuje
Tobě tento nový chrám,
Srdce Tobě obětuje,
K vroucnosti je nastroj sám,
Zpustiž jiskru z vysokosti,
Zhřej je ohněm nábožnosti
V modlitbách, y v zpívání,
V svátostech, y v kázání.
Tento chrám buď v každé době
Milou Tobě svatyní,
Duch Tvůj svatý připrav sobě
Svatou v srdcy jeskyni,
Veď nás cestou pravdy, ctnosti
Do nebeské blaženosti,
Kde Tvůj lid Tvá svatá tvář
Obleskne, jak nebe zář.
Bože! Františka nám krále
Zdržůj, oslav jeho rod,
Na cýsařském trůně stále
Stkvěj se jeho drahý plod,
Ferdynanda jeho Syna,
Jozeffa též Palatyna,
Všecky vlasti vrchnosti
Posylň, obdař moudrostí.
Pod ochranou jejich květiž
Krásně v Pešti tento zbor,
Pravda s ctností vždy vněm světiž,
Ty, jenž blažíš každý tvor,
Dej nám blaženější časy,
Vyslyš proseb naších hlasy,
Dejž všem poznat, žes Ty sám
Veliký Bůh, my Tvůj chrám.