Pláč mládence nad stracenou milenkou.
Tebe pláč můj následujenásleduje,
Ode mne když utíkáš,
Když mé srdce hořekuje,
Ty mi slova neříkáš.
S radostí sem očekával
Dne, jenž nyní stracen jest,
Vše, co sem ti přisahával,
Splním tobě na svou čest.
79
Pro tebe to srdce hoří,
Kteréžs ty zle poznala,
Toho, za nímž tvé se mořímoří,
Mysl jestiť nestálá.
Chcešli pokoj naleznouti,
Který ušel z ňader mých,
Musýš lípy zabudnoutizabudnouti,*
U nichž zněl hlas slibů tvých.
Zapomeň se na potokypotoky,
U nichž semnous chodila,
Na mne, na všecky též krokykroky,
Kteréž semnous činila.
Než tvůj obraz, milenko má,
Přenásleduje mne vždy,
V lesu, na loukách y domadoma,
Ach! jak zabudnu tě kdy?
Cýtím v srdce hlubokostihlubokosti,
Ode mne žes vzdálena,
Ach! kyž tělo mé y kosti
Skryje rakev zelená.
———
* Zabudnouti t. zapomenouti.
80