Uspokojení při smrti přátel podlé Vossa.*
Setřetež pláč smutku svého,
Vyjasněte mračný vzhled,
———
* Může se zpívati, jako: Všickni lidé zemřít musý a t. d.
98
Toužba srdce tesklivého
Mrtvých nepřivede zpětzpět.
Ach! ten líbezný hlas, ta řeč
Se vší příjemností – jsou přečpreč,
Jasný zrakzrak, tvář spanilá
V tmavý hrob teď vstoupila.
Všecko, na zemi co žije,
Hyne, jako v poli květ,
Přítele teď rakev kryje,
Pominul mu jeho světsvět;
Jako stařec o své holi,
Tak jde mladý do udolí
Hrobu hrouzy plného,
Y my vstoupím do něho.
Ač se jako kvítí v poli,
Co se rodí, poruší,
Tělo jde jen v hrobu rolí,
Pečuje Bůh o duši;
Naši miláčkové žijí
Nad hvězdami, oni čijí,čijí
U hrobu svých přátel hlas
V pohřební plačícých čas.
Sylná žádost pozdvížení
Vzhůru k dokonalosti,
Tato toužba, předcýtění
Duše nesmrtedlnosti,
99
Duch náš, jenž sy světy tvoří,
Žit má, nic ho neumoří!
Neb zdaž všecko stvoření
Přijíti má k zmaření?
Y ne – Bože, nechceš toho,
By tvůj obraz zahynul,
Ducha, jemužs dal syl mnoho,
V tělos moudře zavinul;
Nechť se tělo poboří v rum,
Svobodně duch v nebeský dům
Zaletí v kůr anjelů
V spolek milých přátelů.
Vzhůru! z prachu porušení
Vznes se k nebi duchůduchu můj,
Tam tě čeká po trápení
Radost, tam jest podíl tvůj;
Tam, kde přenásledovánípřenásledování,
Nemoc, hlad, mor, utískání,
Smrt, ni přátel loučení
Radosti tvé nezmění.
O dni radosti, jenž znovu
OtceOtce, matku s dítkami,
Kteří kvílí u hřbitovu,
Bratří milé s sestrami
Spojíš, tam kde z lásky boží
Radost plyne, vždy se množí,
100
Kde ctnostctnost, pravda přebývá,
Smutku nikdý nebývá.
Brzo snad ach! brzyčko čas
Života nám uplyne,
Ach! snad ještě boží dnes hlas
K zesnulým nás přivine;
Nuže! žimež k boží chválechvále,
Vůli jeho plňme stále,
Tak když Bůh nás povolá,
Duch náš smrti odolá.