Ctnost v kříži.
Nechť se neřest, jakž chce, vztěká,
Zdaž se ctnostná duše leká
Odporností velikých?
Ctnost má nejstálejší cýle,
Nezklátí jí smutná chvíle,
Ne tíž křížů všelikých.
Bolesti syc tělo čije,
Když červ jedovatý ryje
V tajných skrýšech vnitřností,
Trpělivost bolest hojí,
Když se nemoc v těle rojí,
Leví břímě žalosti.
Pelynek vždy hořkost mívá,
Prospěšný však tomu bývá,
Kdož ho pít se nezdráhá;
Tak kříž, ješto srdce raníraní,
Hříchu vněm se ssylit brání,
K zrůstu ctnosti pomáhá.
Hořekujem na své kříže,
Vinou duši k nebi blíže,
Vedou k dokonalosti,
Na Boha nám ukazují,
Lásku k ctnosti rozpalují,
Učí božské moudrosti.
110
Když se tělo bídou koří,
Žádost zlá se v srdcy moří,
Bujná vášeň omdlévá;
Ona v dobrých dnech se sylí,
Spěje, kráčí k zlosti cýli,
Číré jedy rozlévá.
Plamenem kdo ctnosti hoří,
Nebe sobě v srdcy tvoří,
Jest y v kříži blažený,
Peklo sobě v srdcy staví,
Kdo věk v mrzkých hříších tráví,
Jedem hřícha zkažený.
Svědomí sy nezkaliti,
Grunt jest k štěstí založiti
Nepohnutý na skále,
Pravé v světě blaženosti
Není bez spokojenosti,
Šalba trvá na mále.
Byť se pohly země grunty,
Celý svět se zrotil v punty,
Ctnostných ostane předc dům;
Byť se nebe povalilo,
Byť se peklo pobořilo,
Jím nic neuškodí rum.
111