STUPŇOVÁ MODLITBA.
Mé viny všecky přistoupily ke mně,
jak býlí vyrazily v úhoru,
skrýt nemohu je tváři, přetajemně
jež na mě s mystických zří obzorů.
Strach chvátí mne a k zemi ve prach deptá,
čím zastřít líce před Tvou velebou?
jsem zmaten, o své vině srdce šeptá,
mé tělo zoufá v děsu nad sebou.
Mě táhne touha svatá ku oltáři,
však bázeň strhuje mě vždycky zpět,
můj pohled zlomen Tvojí bílou září,
že po stupních lze jen se potácet.
9
Své ruce vztahuji jak slepec, šíle
Tvou slávou, sladká jež i hříšníku,
tak blízko, zdá se mi, jsem svého cíle,
kdo přijde v ústret mému výkřiku! –
Ach, cítím jako bílých křídel vlání,
jež před Tvou září přísnou cloní zrak,
a teplo neviditelných jak dlaní...
již stoupám výš – ó přijmeš-li mě tak!
10