SANCTUS.
Jen zněte, ó jen zněte, zvonky, zněte
stříbrným hlaholem,
vy nebesa, již brány vyzdvihněte,
ať vytržení snem
Jej zříme, s archandělů kůry
jak liliový sestupuje s hůry
Sanctus, Sanctus, Sanctus!
Hle, Beránek jde bělorouný s výše
k mystické oběti,
vše srdce jako zvednuté lamp číše
Mu plají k přijetí,
a hlavy skloněny až ve prach země,
neb s oblaků sem stoupá přetajemně
Sanctus, Sanctus, Sanctus!
25
Proud světla žhavý po oltáři lije
déšť růží na cestu,
neb Ženich vykoupit chce, nebe míje,
mystickou nevěstu.
Ó duše, chvěj se v rozkoši a štěstí,
Jej pozdrav liliovou ratolestí:
Sanctus, Sanctus, Sanctus!
Ach, Jeho šlépěje jak vzduchem svítí,
plá láskou Jeho zrak,
jímž plesy sladké v cherubínech nítí.
Ó dovedeš-li tak,
jak svíce oltářní když city rozvroucněly,
má duše, rozjásej se s archanděly:
Sanctus, Sanctus, Sanctus!
26