POZDVIHOVÁNÍ.

Xaver Dvořák

POZDVIHOVÁNÍ.
Těch zvonků hlas to srdce výkřiky, to jásot duší, hymnus veliký, hle, rukou sepětí to trůn Tvé oběti, ó božské Slunce sladké mystiky! Číš zlatá, kol jak paprsky se strou, teď stala se Tvé krve studánkou, tajemný nebes dar náš vlažit suchopar, by lilje znovu rozkvetly, jež schnou. V ty okamžiky dva tak nádherné kéž Láska Tvoje moje žití spne! nic více a nic dál, ó kéž bys tolik přál, teď v Tobě žít mé lásce plamenné. 31