III.

Xaver Dvořák

III.
Jen záři, záři, moje Slunce bílé, a obraz Jeho v hloubi duše vpal, hle, vše jsem dokořán Ti zotvíral, jsem k lásce zaklet, svatou vášní šíle. Na stupních oltáře, ó sladké chvíle, hle, jak bych v nebe divem vyrůstal, či Ty jsi sblížil věčnou Svoji dál a vyslyšel jsi srdce pošetilé?! Ó žhni, mé božské Slunce, žhni, ať hořím, ať rozkoším se světa nepokořím, jen po Tvém světle bílém toužit dej! A v lásky výheň, jež mne mukou tráví, Tvůj anděl sestup tichý, usmívavý a milostí mne Tvojí ovívej! 71