IV.

Xaver Dvořák

IV.
Tvůj bílý jas jak pramen mléka v mou duši lije se, ji zaplavuje, a svatá nálada a měkká mou bytost všecku Tobě podrobuje. Tvá bílá říza hloub se smeká, svou čistotou mou duši prozařuje, hle, jak se zachvívá a leká, když loket Tvůj ji vroucně ovinuje. Ó splynutí! tam v nitra hloubi Tvé Božství s lidstvím mým se snoubí, Tvé Lásky požár prožeh’ moji hruď. Mé duše výkřik letí nad nebesa, mdlá hlava tiše na Tvé srdce klesá – tak věčně snít ji nech a neprobuď! 72