VI.

Xaver Dvořák

VI.
Ty’s květ! strom kříže Tebe zplodil, když překypěla hříchu nenávist, hrot kopí když se lačně brodil v Tvém boku, zrála krása Tvá, Tvůj list. Ty’s květ! svou vůni všecku vhodil v poušť niter našich, do všech míst, sny o ráji, náš sladký podíl, v Tvém opojení smíme znovu příst. Ty’s květ! nech, ať jsem lačnou včelou, jež v jeho kalich nořiti se smí, nech včelou být mou duši osamělou! Ty’s květ! kol něho nedočkavě krouží, jí na křídla, hle, jež se ještě tmí, pel bílý hustě kane, jak se hrouží. 74