IX.

Xaver Dvořák

IX.
Ta rána vždy se jitří znova, znova, ta bolest sladká touhou krvácí, můj krok se k Tvému stánku navrací, a vroucně vzývají Tě moje slova. Mne okouzluje bělost liliová, s níž každý stín se z duše vytrácí, a citů vroucích sladkou vibrací mé srdce jato v pouta démantová. Tvůj! chtěl bych láskou Tebe obsáhnouti, své ruce v ekstasi kol Tebe pnouti a v Tobě sebe navždy pochovat. Být řekou, která ústí ve Tvé moře, být květem, který u Tvých nohou hoře, by zvednut na Tvém srdci zdlouha vad’. 77

Kniha Modlitby básníkovy (1913)
Autor Xaver Dvořák