XVII.

Xaver Dvořák

XVII.
Ty’s vinný kmen, ó věčná Lásko žhoucí, a v půdu naši kořen vrůst jsi dal, ach, mezi naší vegetací mroucí Ty v bohatství Svých květů jak jsi vzplál! Ty’s vinný kmen a zraješ výhní vroucí Své Lásky, jížto navždy jsi se vzdal, jí slyším s Golgoty Tvé srdce tlouci, kde křížem ratolest jsi rozepial. Ty’s vinný kmen! a vzácnou révou Ty’s, mé hříchy všechny hrozný její lis, jenž krutou tíží hrozny její drtí. Však pod jich tlakem otvírá se bok, z kad vytryskuje božské révy tok, jak divuplné „antidoton“ smrti. 85