XXIII.

Xaver Dvořák

XXIII.
Až budu umírat, tam před oltářem položte mě, kam Jeho pohled, kam by pad’, tam umírat, ó svatá země! Tam život můj by svad’ jen žárem Lásky Jeho ve mně, dlaň bílou prostře snad, by duši znavenou, ach, zachyť jemně. A pro lásku, jíž slyší srdce tlouci, On v soucitu, Král všemohoucí, ne, nepodlomí mojich nadějí. Však duši, třesoucí se v jeho dlani jak ptáče, zdvihne v božském usmívání a k výsostem dvé křídel rozpne jí. 91

Kniha Modlitby básníkovy (1913)
Autor Xaver Dvořák