Láska.
Hned rychle jak se z rána
Den poukazuje,
A noc ze tmy setkaná
Sluncy ustupujeustupuje,
Láska oheň v mém srdcy
Pilně podpaluje,
By hořel dnem y nocýnocý,
O to usyluje;
Abych chtěla zbouřiti
Snad věcy ze všech stran,
Nedá se uhasyti,
Chce sám být v srdcy pán.
Nedá odpočinutí,
Nedá tiché chvíle,
Tak mne k té válce nutí,
Tak k té půtce míle.
Není to okamžení,
Není ta hodina,
V nižby toho pálení
Přestala čtvrtina.
Již y u prostřed kostí
Cýtím to pálení,
Bych chtěla řícy dosti,
Nic to platno není.
27
Již mi ustává sýla,
Již mocy klesají,
Ach ulev lásko milá,
Ať ještě trvají!
Když se pak nachýlený
Den blíží k skonání,
A slunce unavený
Jde k odpočívání,
Můj předc oheň nehasne,
Hoří každou chvíli,
Ržkouc být mé srdce šťastné,
Když se plamen sýlí.
Aspoň na malou chvíli,chvíli
Ustup od přísnosti!
A nabudeš zas sýly,
Y mé zmocníš kosti.
Však y ten vítr prudký,
Ač dost vztekle bouří,
Popouští ty své luky,
A ne vždycky kouří.
Co můž být vzteklejšího
Nad moře zbouřené?
Což najít hroznějšíhohroznějšího,
Když jest skormoucené?
A však y tu svou vzteklost,
Y to své zbouření
28
Někdy proměnuje v tichost,
A jest v utíšení.
Proč pak láska na chvílku
Nemá mít pokoje?
A svírat tak milenku,
Činíc hrozné boje.
Srdce od té horkosti
Zapálené bije,
V tom ohni té milosti
Sám osobný žije.
Ten plamen, jejž já míním,
Jest jmeno Meliše,
To trápí pronikáním
Mocnosti mé duše.
Ach! kdy se pak promění
Ta má těžká žalost?
A přijde potěšení
Aspoň pro mou stálost?
Kýž se zas mému srdcy
Meliši ukážeš!
Kdy mne svou milomnicymilovnicy
K sobě láskou svážeš?
29