Holoubek.
O milovaný medle holoubku!
Odkud neseš ty vonné v hrdýlku
Květiny? – vůněmi všecek věješ,
Odkud tak pospěšně přiletuješ? –
68
Anákreon Grácyem přežádaný,
Poslal mne k milence nevídaný
S psaním, abych k ni truchlé pospíšil,
Jí na mysli sklyčenou potěšil.
A nevidíš? – zde to psaní nesu,
Je milence hned donesu.
Nebo mu povinen sem sloužiti,
Jestli chcy upřímným sluhou býti.
On mne včera od pastýřů dostal,
Harfu nejlepší za mne jim poslal.
Já mu za to věrně sloužit musým,
Neb řek, že ho laskavého zkusým,
A ačkolivěk zavázal se mně,
Že mne po čase pustí veřejně,
Já mu raděj z srdce sloužit budu,
Nežlibych v lese sedal na dubu.
Lesního nevím cobych tam jídal,
Aneb co pěkného kde tam vídal.
Teď chlebem se živím z ruky vzatým,
Piji víno, Bachus jest mně svatým.
Opilý na hlavě mu sedávám,
Křídly svými jeho zahřívávám,
Filipím u uší pána svého,
Vítr dělám, chladím zahřitého. –
Nuž jdi po svých! nyní všechno již víš,
Dřív než mne rozumu všeho zbavíš.
69