Bohuslava Hassenštejna z Lobkovic z knihy první Želozpěv sedmý,
z Latiny přeložený.
Hle! již všickni lidé, a co jen život má,
Hovádko, červíček, ptáček, ryba zdřímá.
Vůl neprovorává tučnou zem radlicý,
Pes neběhá v širých polích po zajícy.
48
Myslivec svou syť na srň nenatahuje,
Koza z květlých luk kvíti nevytahuje.
Nestratil jsem bratra, ani milou matku,
Nepřítel nepojmul kořist z mého statku.
Mně pak lze není tak jako jindy spáti,
Velký nepokoj v oudech musým vystáti.
Hlava jest plná hrozné kalokrevnosti,
A vedne v nocy pokoje nemám dosti.
Vy tedy zpěvopanny mně dejte pomoc:
Ať již přestane ta mne trápicý nemoc.
Též Cházone, vůdce houfu Kastalského,
Pomni na svého zpěváka veršovského,
Kojte mysl loutnou, a tlučte metlama
Spaní, kteréhož váš Tetygeus nemá.
Jestli vy mně již nyní nepomůžete,
Všickni veršovcy pryč se klidit můžete.
Když nejste v stavu od bdění zemdlenému
Spomocy zpěvomluvcovi nemocnému;
Kterýžto jedině v vaší pomoc doufal,
Zbraňte! by vás nyní opustil a zoufal.
49