Na Smrt.
Smrt ukrutná zdrž svou ruku,
A nepusť šíp z svého luku
Na zpěváka bídného,
Nemocý stíženého.
Neb kdybych měl věčně spáti,
Nemohl bych verše psáti.
S Můzami zahrávati,
Jejich chvály zpívati.
Kvíleliby lesy, háje,
Y všecky sličnosti Máje,
Louky, pole, zahrady,
Kdoby jim dal náhrady?
Zpustliby též všecky stromky,
Stín nám dávajícý domky,
50
Též trávníček zelený,
K dřímání utěšený.
Zvadloby vše jíné kvítí,
Nemohlbych věnce víti,
Listí by opadalo,
Létoby konec vzalo.
Jak šustícý potůčkové,
Tak y libí větříčkové,
Oninoby ulehli,
Tito pak by se strhli.
Umlkliby y ptáčkové,
Zpěv můj slyšícý žáčkové,
Netloukl by slavíček,
Oněmělby lesýček.
A což mé milé ovčičky,
Skopečkové, a kozyčky,
51
Sklopeně by chodili,
Smutně by je vodili.
Jejich pilní pastouškové,
Moji spoluzpěváčkové
Píšťalouby mrštili,
Loutnyby se zhostili.
Měsýc, slunce, světa svíce
Neosvítí země více;
Hvězdy, noční pochodně
Nedají svého ohně.
Slovem celá přirozenost
Ztratí všecku urozenost,
Oblékne se v šat černý,
Umřeli její věrný.
Však sobě ještě nezoufám,
Nýbrž ve vás sýlně doufám
52
Zpěvopanny, Cházone!
Virgile, a Názone!
Že mně přijdete na pomoc,
By ulehla ta má nemoc,
Neb vaše chvály hudu,
Tim vám vděčnější budu.
Natáhnu sy své housličky,
Zazním vám nové písničky,
Vyzdvihnu vás k oblakům,
Navzdor jiným zpěvákům.
Jestli však jest to můj osud,
Že se mám již bráti odtud,
Za to prosým jedině,
Byste tu v mé dědině
Housličky a loutny vzali,
Zpívali, a pak napsali
53
Na náhrobek stromový
Mně ten nápis hrobový:
Dost jsem se nahrál, nazpíval,
A však jsem sy nevyzpíval,
Co jsem chtěl před vším míti,
Zdraví a živobytí!
Václav Tham.
54