Amor a Venuše.

Václav Thám

Amor a Venuše.
Když Amor sobě vil kytičku, Píchla ho včelička do prstíčku; 64 Počal sy tedy naříkati, A šel k své matce žalovati, Řka: ach milá máti potitůjpolitůj! Teď umříti musý synek tvůj, Neb mne píchlo malé hovádko, Maje křídla jako háďátko, Kteréž nazývají včeličku, Do mého malého prstíčku, Smála se Venuše řkouc k němu, Nic se synáčku nediv tomu, A posuď z toho bolesti těch, Kteří přijdou tvému šípu v běh.