Pohřeb vrabce
z Katulla.
Plačte vy zádostižádosti, kvílte vy sličnosti,
A všickni lidé všudy, jenž jste v vážnosti,
Zhynulo milé potěšení vrabčátko,
Jež nad své oči milovalo děvčátko,
Milostné bylo, dobře znalo svou paní,
Jak samé děvče, vždy filipělo u ní,
Sem a tam okolo ní vždycky skákalo,
Stále v jejím lůnu vězýc cvrlikalo.
Ach nyní se již snad temnou cestou bere,
Z které, prý, žádný se více nebřiberenepřibere.
Běda, přeběda vám! ó pekla temnosti!
Jenž pohlcujete takové pěknosti!
Nešťastná příhodo! nebožátko vrabče,
Jak jsy ty velmi zarmoutilo mé děvče!
Skrz tebe zardělé slzami očičky
Budou se zalévat mé zlaté divčičky.
74