O zpadání řeky Nýlu

Václav Thám

O zpadání řeky Nýlu Lukána.
Když ten svůj velmi prudký tok Pouštíš mezy břehů uzkých bok, Odtud z vysokého skalí Spád se prudce dolů valí. Tuť žádné skalní propasti Nemohou ti postačiti, Pročež frníš a se zpouzýš, Až pěnami k nebi házýš, Pro tvé tak hrozné ječení Cýtit jest všeho třesení. Velké hory hřmějí sylně, Vlnobití hustě plyne, O skalí se obrážeje, Řeku pěnami běleje. Kryštof Harant z Polčic a z Bedružic v putování 4. v Praze, 1608.
103