Vzdechnutí k Bohu.
Co žádáš od nás Pane za tvé hojné dary?
Co chceš za dobrodiní, jichž nemáš nazmary.
Stříbra, zlata nežádáš, neb to všecko tvé jest,
Cožkoli na tom světě tebou stvořeno jest.
Svět tebe neobsáhne, všudy plno tebe,
Na předpeklí, y moři, na zemi, y v nebe,
108
Ty jsy Pán všeho světa, slovems nebe stvořil,
Sluncem, měsýcem, hvězdami pěkně je ozdobil.
Ty jsy základ založil v neobešlé zemi,
A přikryls zemskou nahost kvítkami všechněmivšechněmi,
An z tvého rozkázání v břehách moře stojí,
A vyměřeným cýlem přeskočit se bojí.
Řek vody nepřebrané velkou hojnost mají,
Den bílý a noc temná tyť své časy znají.
Z tvé lásky noční řasa a mdlé kvítí spadne,
A zemdlená obilí obživí to snadně.
Z tvé ruky každé zvíře hledí své živnosti,
Neb ty živíš každého z své božské milosti.
Vroucným tě tedy srdcem Pane! vyznat máme,
Krom tebe mocnějšího pod nebem neznáme.
Tobě k vůli též země krásné kvítí plodí,
Léto v své veselosti v krásném věncy chodí.
Podzymek vína, jablka velmi chutná dáva,
Potom když se to sklidí, zyma hned nastává.
Dobytku všelikému k zymě se strava strojí,
Ptactvo pak přerozličné těžké se zymy bojí.
109
A však svou božskou mocý ráčíš to chrániti,
Jak v létě, tak y v zymě předivně živiti.
Chovejž y nás, jakž ráčíš, na té nízké zemi,
Jedno nech,nech vždycky budem pod křídlami tvými.
Budiž na věky chválen, nesmrtedlný Pane,
Tvá dobrota y milost nikdý nepřestane.
12. v Praze 1584.
110