Podletí.
Omnia nunc rident.
Virgil.
Hle hle! kterak v překrásném podletí
Tamto zvířátko na kvítek letí,
Křídlaté, ješto slove včelička,
Hnízdo sy slepuje vlaštovička,
147
Rozmrzlí jak plynou potůčkové,
Líbě přehudují slavíčkové.
Grácye se již růží šlechtějí,
Nymfy horské kněžny skotačejí.
Hojně se stkví na paloucých kvítí,
Je zbírají děti k věnců vití.
Tuto žnou outlá drnek jehňátka,
Tamto se učí pásti housátka,
Hle jak kachna na rybníce pluje,
Větříček vinice profukuje,
Z nichžto vůně líbezná vyplývá,
V tekutém povětří se rozlívá.
Slunce vycházý z hory nádherné,
Mračna různě se trhají černé.
Všecko všudy okřívá na světě,
Jako mléko míle jabloň kvete.
Z cyzyny opět táhnou jeřábi,
V chobotech kalných řehtají žáby.
Keř po mnohém již slzení vinný,
Z těhotných ratolestí převonný
Milostná poupátka vykládá,
Strom široce své větve rozkládá,
148
A v lůnu rozvitých ratolestí
Sotva může ovoce unesti.
Sem sem pospěš děvče roztomilé,
Sednem do stínu chladného přemile
Stromu, jehož Zefírovým váním
Lístíčko šustí pohybováním,
Dle něj plyne potůček stříbrný,
Jehož crčením nás loudí vlny.
Ach! kdož může to místo minouti,
A se rozkoší nerozplynouti.