Obraz
T – z – e Ž – l – y.
Undique surgunt ex te deliciae.
GALL.
Nu malíři umění růžového!
Malůj mně obrázek děvčátka mého,
Ačkoli ono zde přítomno není,
Nu, předc je malůj, jak ti povím nyní.
———
*) Bohyně lásky.
150
Na jeho hlavě hustí ať vlasové
Se rusejí, a z ust ať Zefírové*)
Přemilým váním líbě pohrávají,
Vůní svou skrz povětří ať plovají.
Pod vlasmi přeušlechtilé pěknosti
Čelo ať sněhovou stkví se bělostí.
Obočí nespoj, hleď se! dva obloučky,
Nýbrž jak ti pravím, malůj hezoučký!
Ať se překrásně rusých vlasů stkvění
Každý diví, složenému sklonění.
Co jiskra ať na mne upře své oči
Přelibě spanilé, co holubičí,
Jež na mne házýc, ať se usmívají,
A srdcy osten k milosti dávají.
Na krásných lícech přehladká ať rovnost,
Y přemilá se vyskytá zardělost.
Tak jako když kvete v podletí růže –
Jestli to obraz tak představit může –
Pysky červené malůj lahodničký,
Jakoby na mně loudily hubičky.
———
*) Větříkové.
151
Bílou jasností hrdlo ušlechtilé
Viz, ať se stkví překrásně ulíčilé.
Ať se vznášejí co mléko na bílých
Grácye milé ňadrách přizardělých.
Posledně vymalůj oděv šarlatový,
Jenžby ho krášlil do paty od hlavy.
Co ještě víc? – na něj teď živě hledím,
Ano zdá se mi, že s živým tu sedím.
Jan Hynek Kavka.