Láska k vlasti.
Znám velkou lásku, která neumírá,
znám velkou lásku, která neklame,
leč věří pevně, sílí, podepírá
na pouti naší v kraje neznámé;
jak světlý maják září milionům,
a celé lidstvo jejím svatým tonům
s nadšením slouchá, neboť neumírá.
Znám mocnou lásku, kterou národové
jsou, žijí, trpí, hynou, klesají –
a klesnouli, zas vstanou v síle nové
tou mocnou láskou, opět vzplesají
životem novým, neboť láska tato
národům váží víc než démant, zlato,
a jen tou láskou žijí národové.
[11]
Znám svatou lásku, božskou, nejsvětější,
jež vedla reky k branám Thermopyl,
když hrdý Peršan s pomstou nejlítější
Helladu krásnou krví zatopil;
znám svatou lásku, která rozněcuje
k nadlidským činům, lidi posvěcuje
za reky Boží; vždyť je nejsvětější.
Znám čistou lásku – pannám Orleanským
do ruky klade prapor nadšení
a rozplamení k činům velikánským,
by rodným vlastem vzešlo spasení,
s nezdolnou silou zapuzuje vrahy,
by rodné zemi netupili prahy,
a mužný odpor vlévá Orleanským.
Znám mužnou lásku – na tatarských mečích
svou zdatnou sílu zdárně tužila –
a nekonal Čech nikdy skutků větších,
než kdy se k lásce svornosť družila,
kdy velké voje evropského dílu
o česká prsa zlomily svou sílu,
kdy Čech práv svojich hájil v slavných sečích.
Znám věrnou lásku – stálou, neúmornou,
jíž Jungmannové národ budili
a rozprášili sílu vrahů vzdornou,
12
by nové hvězdy k jitru svítily.
Ta láska dýše sladkou mluvou naší,
tou láskou jest nám česká mluva dražší –
ó milujme ji silou neúmornou!
Znám přísnou lásku, – Brankoviče zradné
znamením kletby trestá na čele,
jim na dno duše jako Vesuv padne
a myslem jejich trním ustele;
neb v lidstvě není větší, těžší viny
než promyšlená zrada domoviny,
a kletba věčná stíhá duše zradné –
Mám velkou lásku, mocnou, svatou, čistou,
tou láskou žiju, dýchám, miluji,
tou láskou věřím, doufám v spásu jistou,
tou láskou pláču, jí se raduji.
S tou láskou věrnou, přísnou, ale mužnou
kéž, národe můj, chováš mysl družnou –
pak budoucnosť máš slavnou, velkou, čistou!
Ó lásko mocná, lásko k vlasti svatá,
vstup v duše naše s plným plapolem,
ať národu zas vzejde doba zlata,
13
jak bylo druhdy, aby hlaholem
zněl svorný hymnus po veškeré zemi:
Buď šťastna, vlasti, s nadějemi všemi;
vždyť všem nám září láska k Tobě svatá!!
1882.
14