II. Jako čistá, něžná holubice

Jaroslav Tichý

II.
Jako čistá, něžná holubice Jako čistá, něžná holubice
 z archy Noemovy, jako snivý kvítek lotosový, jako švarná, milá vlaštovice, 79 jako poupě rosou zulíbané, když mu slunce prvním dechem vzplane ráno na úsvitě, jsi, mé dítě! Jako zora na blankytné dáli rozněcuješ nové ideály v hlubinách mé duše k nevýslovné tuše.....tuše... A co září v ňader hloubí, a co mojí myslí vane, jak tu radosť v žal se snoubí, když v ni blaha krůpěj skane: vše Ti povím, ba víc, ještě více, děvčátko mé zlaté, až jen v době svaté srdce moje na Tvém zatluče, až se oko v oko ponoří, duše duši nebe vytvoří, až jak Noemova holubice vletneš v archu mojí náruče....náruče...

Kniha V bouři a klidu (1884)
Autor František Jaroslav Rypáček