Sen.

Jaroslav Tichý

Sen.
„Panenko má, buď mi hvězdou, svěť mi v klamném temnu žití, by můj život – loďku slabou nepohřbilo vlnobití.“ Padla v náruč roztoužená, k srdci mému přižehla se: „Buď mým nebem, zlatý, milý, budu tvojí hvězdou zase.“ Vřelé, dlouhé políbení – a mé srdce blahem snilo: „Hvězdo jasná, nezacházej – nebe pak by smutno bylo!“ 110