Nostrae Carolo-Ferdinandeae.*)
Dnes plesať chcem’; vždyť Austrie nám vrací
chrám české vědy, který zbudoval
národu svému, synům zemí českých,
král Otec vlasti, Karel Jediný.
Dnes plesať chcem’; vždyť po právu a pravdě
dědictví dávné dostáváme zpět.
Po dlouhém boji vchází jazyk český
do starých síní slavných českých Mus,
ne s bázní chabou, ale smělým krokem,
s radostným chvěním, s plným hlaholem
jak slavný vítěz, triumfyli slaví,
jak mladý fénix, vzletlý z popele.
Dnes Austrie se sklání ku Čechii
s mateřskou láskou jako k dceři své,
by Spravedlnosť na trůn postavila,
by dokázala, že jen rovným právem
chce stále mířiť svoje národy. –
Dnes jásej s námi, Moravěnko švarná,
kdy starší sestře vrácen stkvělý dar!
Jásejte s námi, četní národové,
jež mocným křídlem chrání Austrie,
ať svorný ples se line od Adrie
———
*) Při kostumním plesu na oslavu universitní ve čten. spolku brněnském (18. února 1882).
138
až k strmým chlumům Krkonošských hor,
ať jedna radosť letí od Šumavy
až k šedým Alpům do tyrolských skal,
ať jedna hymna hlaholem se nese
po celé velké vlasti Habsburské,
jak zřejmý výraz uznalého přání,
jak výron jarý z ňader nadšených,
by alma mater v Libušině městě
ku zdaru kvetla svému národu,
ku štěstí rostla vlastem našim českým,
ku slávě byla celé Austrie,
ku blahu žila slovanskému kmenu
po všechny věky věků budoucích! –
Ó vítejte nám všichni, kdo jste přišli
k slavnosti vzácné, kterou národ náš
staletí mnohá čekal s touhou vroucí,
a víru jeho zplnil dobrý král!
Nechť pravým blahem ples náš naplní se,
nechť plným proudem radosť rozvlní se,
nechť klesnou pouta staletého bolu,
když národ došel severního polu
svých vroucích tužeb; má svou mater almu,
národním snahám základ, štít a palmu!
Kéž alma naše žije, roste, zkvétá
po všecky věky do skonání světa,
kéž pravé, vzácné plody rozvíjí
Čechii na zdar, k slávě Austrii!!
139