IX. Zvonek večerní.

Josef Hubert Tichý

Svým když políbením posledním Slunce zemi dobrou noc již dává, Tu večerní zvonek hlasem svým S luk a polí dělníky svolává: Domů! domů! volá po výšinách – Domů! domů! volá po dolinách. Čím pracoval, každý odloží, Ruce sepne, Bohu pomodlí se; Na své místo všecko uloží, Jen když možno, dříve nežli stmí se; Pak se k domu – k domu obracuje, Jde – a k práci víc se nevracuje.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

244. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZA NÁMI... (Viktor Dyk)
  2. 7. Zpívej žalmy, hudej zvuky Páně, (František Sušil)
  3. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  4. ZNÍ ZVONY ZAS... (Karel Babánek)
  5. DĚLNÍKOVA NEDĚLE. (Adolf Bogner)
  6. Pohřeb Alaricha. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Večerní klekání. (Josef Kuchař)
  8. MELANCHOLIE (Jiří Mahen)
  9. ZVONŮM NA BÍLOU SOBOTU. (Antonín Klášterský)
  10. NETOPÝŘI (Jan Opolský)