IX. Zvonek večerní.

Josef Hubert Tichý

IX. Zvonek večerní.
Svým když políbením posledním Slunce zemi dobrou noc již dává, Tu večerní zvonek hlasem svým S luk a polí dělníky svolává: Domů! domů! volá po výšinách – Domů! domů! volá po dolinách. Čím pracoval, každý odloží, Ruce sepne, Bohu pomodlí se; Na své místo všecko uloží, Jen když možno, dříve nežli stmí se; Pak se k domu – k domu obracuje, Jde – a k práci víc se nevracuje. 18

Kniha Básně (1852)
Autor Josef Hubert Tichý