XXI. Zděnko a děva jeho.

Josef Hubert Tichý

XXI. Zděnko a děva jeho.
Za horami vysokými tamto v dáli Míval Zděnko nebe na světě: Vidíval tam děvy – ty se na něj smály, Vidíval tam chlapce, a ti si s nim hráli. Chlapci rostli, prchli, víc se nevrátili, Děvy dostaly se za muže; A než sněhy pětkrát tam ty hory kryly, Všickni chlapci se i děvy roztratily. Ze všech děv jen jediná tam pozůstala, Druhé všecky osud rozplašil: A když té se tázal, zdaž by si ho vzala, „Ano, ano!“ řekla, a při tom se smála. 34

Kniha Básně (1852)
Autor Josef Hubert Tichý