NA HROB TVŮJ...

Karel Toman

Na hrob tvůj černý smrk jsem vsadil dumavě teskný. Bez nápisu, kdo líbal, miloval, kdo zradil. Tvou prudkou hlavu ostře leptá sen, věrný ryjec delikátních rysů. V těch rtech cos chví se ještě, šeptá. Proč víc jsme chtěli? Prsten, v němž se snoubí nebe a peklo, bolest, temné pudy, bytosti naše semknul v mračné hloubi. A poutáni, odpuzováni, žili jsme znova všechny staré bludy od počátku až do skonání. Až tvoje duše měla sílu zlomit se sama. Žlutě hasnul den a západ žehnal tvému dílu. Měj díky za ten nový život, drahá. Ať ironicky k smrku nachýlen kříž vedle civí s hrobu sebevraha.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby