SIESTA

SIESTA
Žár bílý spí na stromech a vzduch se nehne. Z řas přivřených kmitá vztek nudy. Dvě smyslná zvířata, žena a kočka, dvě těla elektrisující se dráždí. Srst kočky plá jiskrami pod prsty ženy. A rytmus ženiných ňader ji houpá. Žár bílý spí na stromech a pálí v krvi. Z řas přivřených kmitá vztek nudy. Dva pohledy pátravé se v sebe ryjí. Tys matka. Samice. Kojíš. Já také. 35 Co teď nám po mláďatech? Mdlá rozespalost nám hladí kůži i nervy. Krev žehne. Ó, kde jsou žhavější oči a vítězící? Vzdát se jim, podlehnout chceme jich síle! 36