SLAVNÉ JARO.

Karel Toman

Pohádka krve. V dlouhém odříkání za snění nočních tajně zkvétala a teď! tak rudě zaplála a vysmála se odříkání a divě zavýskla do jarních větrů vání. Omladlou mízu pije z dechu země a horkou touhu z temných zraků žen, smích jásavý má pro ten zmatek ve mně s refrénem jedním: Ven! jen ven, za novým obzorem, jenž neohraničen! Jsou hloubky neznámé, závratné výše, kam nedostoupla inspirace chvil, jsou těla svěží, každé prudkou vůní dýše, jsou čistá snění, jdoucí tiše – a po tom prahnu, bych se žhavě zpil. – A pro Vás, která pohádkou jste sama, verš galantní by blasfemií byl, pro Vašich očí smutné drama mám pohled měkký za večerních chvil a teplý ruky stisk, jak v dlouhé zimě byl.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

525. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIM. (Antonín Sova)
  2. NÁVRAT DOMŮ. (Emanuel z Čenkova)
  3. TULÁCI. (Karel Červinka)
  4. None (Karel Babánek)
  5. ÚKLADY (Arnošt Ráž)
  6. 21. BÍLÁ HORA. (Karel Babánek)
  7. I. (BOUŘ OKNY TŘESE...) (Jaroslav Vrchlický)
  8. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. Pan učitel. (Adolf Heyduk)
  10. Sdílné jilmy. (Adolf Heyduk)