NÁLADA.

Karel Toman

NÁLADA.
Šeřík nám nad hlavou voní a větvemi slunce jas stmívá a komárů hudba monotonní zdlouhavě, houpavě zpívá. Umdlena polibky, touhou, tak bledá v světlém svém šatě, v mé nechala’s bílou ruku svou dlouhou. Je ticho. Vzpomínkou pouhou minulost dýše na tě. Má duše vstříc vychází tvojí na vlnách hudby té monotonní, jež zdlouhavě, houpavě zvoní. 26

Kniha Pohádky krve (1898)
Autor Karel Toman