NÁLADA.

Karel Toman

NÁLADA.
Šeřík nám nad hlavou voní a větvemi slunce jas stmívá a komárů hudba monotonní zdlouhavě, houpavě zpívá. Umdlena polibky, touhou, tak bledá v světlém svém šatě, v mé nechala’s bílou ruku svou dlouhou. Je ticho. Vzpomínkou pouhou minulost dýše na tě. Má duše vstříc vychází tvojí na vlnách hudby té monotonní, jež zdlouhavě, houpavě zvoní. 26