U RAKVE.
Pochmurný pokoj. Pár amateurů umění.
A v rakvi ležíš Ty. Mramorový klid zjasnil
Tvé tahy v poslední úsměv.
Polorozvité růže, zrosené ještě červnovou nocí,
sladké žlutavé růže, na něž jsi býval tak pyšný,
voní z Tvé rakve. Příteli, Tvoje jara!
Jak ten vzduch zšedl! Stesk hořký a údiv tu cítím,
nad Tebou, zmlklým již, melancholicky vážným
a touhu po písních, jimiž zvonila Tvoje jara.
I ona přišla. Cítíš ten pronikavý parfum? –
Oh, přišla, s tou lichotnou něžností hadí,
jež rdousila Tvoje sny. Vítězná, k triumfu přišla.
Žena, jak znal’s ji. – Oh, nelkejte, drahá...
Ten havraní vlas... a pocely žhavé... a extase nocí...
Život je štědrý. Vše Vám nahradí.
18