DŮM MODLITBY
I
Ó pojď, má duše, v těžké chvíli,
v čas víry i v čas pochyby,
když docházejí tvoje síly,
zde místo pro tvé modlitby!
Zde nebe se ti otevírá,
jak mateřské by objetí,
když překypěla strastí míra,
když vše už zavřelo se ti!
Když pod křížem ti vázne noha
a srdce pláč tvůj usedá,
slož hlavu na hruď svého Boha,
On balsám na rány tvé dá.
Na rány balsám a mír v duši,
kříž na ramenou pozvedne
a zápas tvůj, ať sebe tužší,
On pro vítězství rozhodne! –
Ó pojď, má duše, v těžké chvíli,
když naděje vše klesly by,
zde místo, kdo jen uvěří-li,
i pro zoufalé modlitby!
39
II
Vstupuješ, cítíš, v jiný, nový svět,
za tebou leží tmy a stíny,
rmut bolesti a marné touhy hnět,
a v toulec zapad osten viny.
Je ti tak krásně, není ničeho,
co krůpějí žluč v kalich padá;
do srdce tvého otevřeného
mír zavoněl a jas se vkrádá.
Nasloucháš, jsou to hlasy výsosti,
jimž srdce plesem odpovídá;
vtržení v nebe, do blaženosti,
kam zrak tvůj dosud nedohlídá.
Vztahuješ ruce, otevřenou dlaň,
jak ten, kdo nebes mannu chytá;
nakláníš k oltáři svou vroucně skráň,
jak tam, kde studánka je skrytá.
Ježíš se zjevuje ti, sama zář,
Janovo místo hledáš, žhavý,
kam ty bys složil dětsky svoji tvář
a zaplakal pláč usedavý!
40