V KVĚTECH ŠEŘÍKU
Šeřík tvůj, hle, rozkvetl už, Jene,
by se vzklenul tobě nad skrání,
koruna tvé hlavy umučené,
purpur, jenž tvé tělo zaclání!
Jak teď vánek rozevlál ty květy,
proud jich na hlavu se vylil tvou;
vonný balsám tekou krůpěje ty,
aby spočinuly u nohou.
Jeho vůně to je píseň země,
z jejíž půdy vypučel a rost’,
jejíž mystické i ty jsi sémě,
její ovoce i tvoje ctnost!
Heroe náš, chce ti dneska říci,
pamět tvá v nás žije posavad;
ať tvé jméno třísní rouhající,
v národě však budeš věčně plát:
Naše perla jsi, již s pýchou něžnou
zasazujem’ do koruny jí,
jež jest Máje Královnou a kněžnou,
nejsladší všech panen, Marii!
103