CÉLONY
Viděl jsem Betlém:
jen temný cypřiš hlídal starý dům
obrostlý břečťanem
a huňatý pes vrčel nad kolébkou u vrat,
v níž spalo dítě.
21
Lednové slunce
vesele hřálo, hraví motýli
se vzduchem kmitali
a první květy mandloní se růžověly
na černých stromech.
Ve vírech prachu
míjely divé automobily
na Marseille, Avignon,
sirény řvaly. Dítě spalo spánkem chudých
a spasitelů.
Královské dary
též dostat mohlo. Ale hloupý pes
zle zuby vycenil,
když velkolepé dámy daly zastaviti
a chtěly k němu.
Chudoba svatá
už v kolébce zná vlastní důstojnost.
22
Vinice Provence,
vy víte, ty, nikoli nejmenší, Célony,
mohlo bys mluvit.
23