IMPROVISACE
Mne léky mořili a dietou,
až poslal jsem je k čertu.
Dnes květy chci, jež rudě vykvetou
a číši, jež lne ke rtu.
Granátem svítí víno červené
a tančivě v něm zpívá,
34
nač srdce nemocné si vzpomene,
života píseň lstivá.
Šílený tanec žen a osudů
a myšlenek a vášní
a z těch si nové kouzlo dobudu
a prudší rytmy básní.
Jako mé písni, dala česká zem
slzy a krev a hlínu
francouzské révě přesazené sem,
tož mělnickému vínu.
A granátový třpyt v nich obou plá
a jiskřičkami šlehá,
i domoviny chuť a zatrpklá
též Nerudova něha.
Tys víno rudé také miloval,
až vypadlo ti dláto,
35
tys platil krví, ty jsi všecko dal,
co tady muži svato.
Ve smutné chvíli tobě připíjím,
příteli Jene Šturso,
a ruka se mi třese strachem zlým,
můj drahý Jene Šturso.
30. IV. 25.
36