Mému klavíru.

Ferdinand Tomek

Můj klavír stojí zanedbán a tich a s výčitkou se němou na mne dívá. – Mám k tobě sednout? – Hráti byl by hřích, když příroda mně celá hrá a zpívá. A jak mi zpívá! Nikdy ze strun tvých má neumělá ruka nevyloudí tak sladkých písní, trilků jásavých, jež skřivanovi z hrdélka se proudí. A kdyby přišel třeba Musy syn a rozechvěl tvé struny nejvřeleji, přec píseň jeho bude pouhý stín té písně, kterou v houští drozdi pějí! Ó jen mi spílej, věrný druhu můj, a hlasně reptej, stále že jsem v poli; jen probůh! nemlč: němý pohled tvůj víc nežli slova nejpříkřejší bolí. Až nivy uspí seveříku dech a zima přijde v bílé říze svojí, pak budem spolu v těsných města zdech zas celé dni a nic nás nerozdvojí! – – –

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

41. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PAUSA. (Emanuel z Čenkova)
  2. JDA MALÝM MĚSTEM (Hermor Lilia)
  3. NAPOSLED? (Antonín Jaroslav Klose)
  4. Znělka. (Ludvík Lošťák)
  5. Jak divnou hraje na klavíru (Viktor Dyk)
  6. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  7. STARÝ KLAVÍR. (Karel Červinka)
  8. Staré melodie. (Beneš Grünwald)
  9. To je dnes hluku v zahradách, (Stanislav Kostka Neumann)
  10. NOCTURNO. (Josef Merhaut)