STARÝ KLAVÍR.

Karel Červinka

Ten starý klavír v koutě zamlklé jizby stál – já vzpomněl si, kdo kdysi na onen klavír hrál, však sluneční paprsek vlídný v ten kout se neusmál. A zamlkle stál klavír, už dávno struny v něm už dávno popraskaly, a stojí smuten, něm – a nikdy se neozve více tím tichým pokojem. Kam učitel se poděl, jenž, chmury na čele, u něho vždycky sedal za zimní neděle?... Ó, školaček bělavé prsty!... Prstíčky nesmělé!... Zhruběly ruce, které na klavír hrály ten, a scvrkly se a nyní už sepjaty jsou jen, už setlely některé v hrobě – ó, co tu bylo změn! Však přece mě to láká – to podivný je cit – v ty klávesy své prsty nesměle zabořit, a ticho v tom pokoji smutném, strhanou strunou zrýt!... Já sáhl do těch kláves, a nevím proč a nač... To zadrnčelo temně, tón ze sna zalkal – spáč... Já o lásce psáti chtěl zase, a byl to – drsný pláč...

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

4. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JDA MALÝM MĚSTEM (Hermor Lilia)
  2. Mému klavíru. (Ferdinand Tomek)
  3. Staré melodie. (Beneš Grünwald)
  4. HLE, LIDSKÝ ŽIVOT... (Otokar Březina)
  5. U klavíru. (Josef Václav Sládek)
  6. Díky hudci. (Antonín Sova)
  7. Prší... (Zikmund Winter)
  8. CHANSONIÈRA. (Josef Svatopluk Machar)
  9. PAUSA. (Emanuel z Čenkova)
  10. NAPOSLED? (Antonín Jaroslav Klose)